Indonésie 2023, díl 4. Blomp, blomp, blomp
Jsem jako balónek.
Zesláblá ruka rodiny a tradic, uvolnila provázek…
Nebo jsem se jí vyškubl?
Neodletěl jsem do nebe. Kdepak. Zatím narážím na strop!
Je to kurva tvrdá slitina.
Ale nejde o oteplování, digitalizaci, války
Drží mně moje vlastní mysl!
Někdy se mi totiž zdá, že nemohu letět, a tak narážím a narážím a narážím. Jediné, co pak můžete slyšet je: "Blomp, blomp, blomp."
Ne, to není úryvek z hororu, ale z naší běžné konverzace se Satyjkou. Jsme v Tana Toraja (čti toradža), poslední 7. den a zítra brzo ráno odjedeme nejprve autobusem do Pare Pare, a pak lodí na Kalimantan. Jak říkáme v Evropě na Borneo.
Věta ze začátku předchozího odstavce sem prostě patří. Je to kraj, který se věnuje smrti s důkladností, s jakou my ji v Evropě schováváme. Nebo alespoň většina z nás. Můj táta neměl veřejný pohřeb žádný, nechtěl ho. Tak jsme se sourozenci vysypali jeho popel v Chorvatsku do moře. Měl to tam rád a posledních pár let tam bydlel. Má to své výhody. Když si vzpomenu a jsem u slané vody mohu říct: "Ahoj táto!" Máma pohřeb měla a kremace trvala cca půl hodiny. Pak hoďku, dvě posezení v kavárně, kam s holkama chodily. Oba jsem viděl naposled živé. Mámu těšící se na výměnu chlopně, která se nepovedla, a tátu po mrtvici, která se naopak Smrťákovi povedla. Pohled na bezmocného Suveréna, nebyl příjemný ani jednomu z nás. Mrtvá těla mých rodičů jsem neviděl. A přesto, že jsou situace, které bych v minulosti chtěl prožít jinak, tohle bych nechal tak, jak to bylo.
Skřípal bych u toho zuby? Dál bych peníze rád? A za jak dlouho bychom to zvládli?
Domluvit všechny pohřební náležitosti ale někdy trvá. Tchán majitele guesthausu, kde teď bydlíme, čeká v mezidobí již tři roky. Naštěstí dnes mají Torajané formaldehyd. Dřív to byly jen balzámy z venku a palmové víno zevnitř. Podle Torajanů člověk umírá teprve když ho vynesou z domu, ve stejném okamžiku, když podříznou (říkají tomu obětují) buvola, a je uspořádaná pohřební ceremonie. Zde na Sulawesi jsou lidé rozděleni do kast, a podle toho musí obětovat minimální počet buvolů. Naštěstí se mohou rozhodnout ti z vyšších kast, a ceremonii udělat podle pravidel pro nižší.
Měli jsme se Satyjkou vegetariánskou svatbu, vegetariánská byla i moje oslava 50 a bude i naše společná oslava 100 let na světě, kterou budeme mít 17. září. Proto jsem rád, že jsem neviděl jak krásnému krotkému obrovi, který se nechá ovládat i malými dětmi, přivázali nohu ke kůlu a pak mu podřízli krk. Vykrvácel a padnul. Stáhli ho z kůže a naporcovali za hodinu. Mezitím z domu vynesli nebožtíka a v tu chvíli pro něj plakali. V tu chvíli pro ně zemřel.
Ceremonie za zdí trvala tři dny, ale já byl nemocný a nemusel jsem tam. Satya tam chodila, třeba na zpívání různých sborů. No byly to někdy velmi neumělé kníkaniny exportované sem křesťany.
Slyšíte mé: "Blomp, blomp, blomp?" Ale i když jsem se "schovával" doma, i tak nešlo nepřemýšlet o smrti.
Tady je pár myšlenek: Přišlo mi příznačné, že s mrtvým tráví čas ženy a muži venku pijí a povídají. Kdo jiný než dárkyně života, ty které ho při tom riskují, by to měl dělat? Mohu být skutečně svobodný když se nechci dívat na krev a mrtvoly? Přijdete někdo na oslavu mé smrti, kterou si přeji jako velkou párty se spoustou Extází a konopí? Ale hlavně, co je pak? Budou tam ti, co bych chtěl znovu potkat? A nebudou tam ti, co ne? A je nějaké pak?
Samozřejmě i tady se dá dát okázale najevo majetek. Můžete utratit stovky miliónů za co nejbělejšího býka s modrýma očima. Na jedné z vyjížděk po vesničkách jsme viděli jak si dva takové v hodnotě kolem miliardy rupek, blýskali na dvoře majitelé, jak v Čechách v devadesátejch velksláci své první mercedesy.
Když nad tím teď znovu přemýšlím, napadá mě, že můj táta by snil o 23 modrookých obrech, a celá rodina (tady by nebyla rozbitá na atomy) by s tím souhlasila a "já" bych na to byl pyšnej! Tady má totiž tradice pořádný stisk!
Před chvilkou jsem zmínil Enžla. Je to Španěl, kterému je lehce přes šedesát, cestuje posledních 9 let, a k tomu mu stačí nájemné z jeho bytu někde v Katalánii. Je to rozený lingvista a šašek, který si dělá srandu ze sebe, žertuje s okolím v jejich dialektech a jazycích, a tak je všude vítán. Výrazný týpek. Pokud ho potkáte, určitě ho poznáte. Toulá se po jihovýchodní Asii.