Intermezzo

Pečliví čtenáři našeho webu ví, že jsem neměl před touto Expedicí dost času na detailní itinerář, ale na semestr divadelní improvizace ano, a tak jedeme bez plánu a vymýšlíme ho po cestě, neboť jak říkáme my improvizátoři: "Skoč! Křídla ti narostou cestou."

Přesto jsem trochu hudral, když jsme přesně podle plánu dorazili posledního června na hranice s Pákistánem, ale neměli jsme přesnější plán kam dál. 

A ejhle! Naše cestovka to bez mrknutí oka zařídila. 

Nejdříve nám poslala do cesty Hamida - Krále Taftanu. To je chlápek placený íránskou vládou, který se nás ujal na hranicích a procházel s námi náročným procesem razítek kolem víz, a hlavně carnetu de passage. 

Vše šlo hladce až si pečlivý úředník všimnul, že naše víza pro Pákistán platí až od druhého dne, tedy od 1. července. 

Hamid nezaváhal ani vteřinku. Nechali jsme doklady na hranici, a on nás odvedl do nádherného karavanseraje hned za čárou, určeného pro šítské muslimy z Pákistánu, putující do Mashadu v Iránu. Dostali jsme na jeden den klimatizovaný pokoj tak pro 30 lidí, k dispozici koupenu pro 100.

Tím jsme dostal prostor nejen pro plánování, ale i proto, abych zaznamenal nějaké myšlenky, které by bylo škoda zapomenout, a dát do deníku ty, kterým jsme to slíbil. Tak se totiž vypořádávám s jinými řidiči. Nerozčiluji se, ale vyhrožuju jim: "Že tě dám do deníku!!" nebo rovnou: "Tak kamaráde, to je bez diskuzí. Jdeš do deníku!"

Jako dobrý příklad je místní motorkář, který na uzounké křivolaké horské cestičce, kde na jedné straně číhá smrt a druhé skála, vezl spolujezdce a ten držel kovová futra do dveří na šířku před sebou. Míca vyšplhala jedním kolem po skále, a minuli jsme se. Zapsaný ale je. To se nedá nic dělat.

Myšlenka, kterou bych nerad zapomněl je, že zpěvy muezinů z mešit, je rafinovaný způsob muslimů, jak udržet jejich reprodukci na výšce, kterou ji vymírající Evropa může závidět. Jestliže celý den je kolem 40 stupňů, a teprve kolem 4 hodiny ranní teplota klesne na snesitelných 28, kdy se na chvíli nepotíte, a máte dokonce chuť se i tulit, je důležité aby Vás někdo vzbudil! A právě první volání k modlitbě je rafinovaný způsob jak tohle zařídit.

Byl pátek, to je muslimská neděle, a kromě obchodů s potravinami bylo všude jinde zavřeno. Přesto se s námi tenhle mladík pokoušel najít nějaké otevřené kopy centrum, protože jsme potřebovali rozmnožit nějaký doklad. Nenašli jsme, ale za to nám ukázal starobylou mešitu, a rozloučenou nám daroval lahev ovocného vína. Suché, moc dobré ale v Íránu ilegální.

Jestliže nás do té doby policisté ignorovali, jakmile se ocitla na palubě lahev, ukazovali jsme pasy každou chvíli. Nedalo se nic dělat a lahev jsme hned ten večer vypili. Dnes tedy odjíždíme do Pákistánu, a už máme přibližný plán, v několika variacích, podle toho kam nás armáda pustí, jen co nás eskortuje asi 600 kilometrů do Quetty. 

Ať i pro Vás má Existence časoprostor pro resty a plány. 

Satya a Yakeen