V Indii, tak trochu zase doma.

Přesně tohle se mi dnes stalo v Basar art collectin v Mcleodganj, a výsledek je, že ho mám zabalený v mnoha vrstvách, aby přežil cestu domů. Autor je Tenzin Norbu, a pro jeho díla byl vytvořena kategorie Tibetský neorealismus.

Ten yak v pravo dole... nejde s karavanou...

Nákup obrazu v Mcleodganj

Hledá se Panchen Lama

Poslední zápis končil Satyiným objevem píchlého kola. Nemá to chudák lehké. Její kritický pohled ji často staví do role Joba a víte, jak to je s takovými… 

Vyměnil jsem tedy kolo, to píchlé hodil na střechu a vyjeli jsme zpět do Skardu. V prvním pneushopu nám ho kluk, co tam pracoval, zalepil za 8 Kč. Nic tedy nebránilo tomu, abychom ze Skardu zamířili již vlastně dolů z hor, za novým dobrodružstvím, do Indie, ale ne přímo.

Cesta do N.P. Deosai

Odměnou byly meandrující potoky, louky plné květin a spaní u řeky.

Náhorní planina v N. P. Deosai byla plná květů a krásných výhledů 

Vyšlo to akorát na večer. Nejdřív jsme kousek pod vrchol zase jednou dovezli policistu se sapíkem, ale tentokrát si opravdu myslím, že ho jen potřebovali dopravit do služby, a "security reason" byl jen záminka. 

Pak jsme mohli přespat kousek za sedlem.Tohle místo je první, kde může valná většina Pákistánců, žijící v horkých nížinách, často poprvé v životě, vidět sníh. Sedlo podle toho vypadalo. Kolotoč, ruské kolo, lanová dráha, a sáňkování na pár metrech sněhových zbytků.

V zapadajícím slunci vypadaly atrakce v sedle tak trochu postapokalypticky.

Hliněnodřevěné domečky je díky jejich barvě těžké uvidět i naživo, na fotografii abyste je hledali lupou:-)

Nejdřív nás ale čekal hraniční přechod do Indie.

Celníci svolili a Míca může překročit hranici do Inie. Tentokrát jsou tribuny bez jásajících fanoušků...

Rozdělení Indie a Pákistánu, přeřízlo v roce 1947 Pandžáb na půl a teklo u toho odpovídající množství krve. Jedni lidé se stali najednou občané dvou zemí, s jediným trvale funkčním hraničním přechodem. 

Obě země si v soupeření pořídili jaderné zbraně. Utratily za ně nesmyslné peníze, a teď aby se modlili na obou stranách, ke všem svým Bohům, aby je nikdy nepoužili. No není to ta nejpitomější investice?

Tak to je ten tragický pohled zblízka, ale když se díváme jen po povrchu, je to komedie.
Přijeli jsme jako jediné auto na přechod, ostatní byli pěšáci. Na pákistánské straně byl naštěstí jeden nosič zavazadel (snadno je poznáte, mají tmavě modrý úbor) odborník na Carnet du passage, který se nás ujal. Za nejistého úředníka vše opsal a orazítkoval do mnohých úředních knih. 

Dostali jsme razítka i na víza a mohli jsme opustit Pákistán. Ale protože na silničce, která pro pěší vede přes čáru, jsou na obou stranách vybudované tribuny pro každodenní ceremoniál uzavírání hranic a protože tribunu na pákistánské straně zrovna opravují, museli jsme jet s Mícou po chodníku s nosiči a pár desítkami místních šťastlivců, kteří dostali víza. 

Na hranici museli Pákistánci odtáhnou poslední kontrolní stanoviště, abychom mohli projet. Nejdříve ale z Indické strany přišel celník zkontrolovat jestli je Carnet v pořádku. Taková je to mimořádná událost, když se tady objeví auto.Pákistánský hraničník došel přesně na bílou čáru na silnici a ukázal naše papíry celníkovi. Ani jeden hranici nepřekročil ani o centimetr.

Yakeen v propceném triku pobíhá mezi celníky

Takto odborně ujištěn, vzal úředník motorku, dovezl mne zpět doprostřed dvou půlkruhových tribun a tam počkal až znovu přijde jeho protějšek k bílé čáře. 

Podali si ruce, snadno probrali razítka protože, konec konců, mají stejný mateřský jazyk a konečně Ind kývl. Vojáci roztáhli mřížovaná vrata a my mohli projet do Indie. 

Projeli jsme hrdě tribunou, i když bez diváků. Bylo kolem poledne. V 5 večer, na tu praštěnou, a na hlavu padlou oslavu nacionalismu, jich tam bude mnoho tisíc! Za tribunou již na nás čekal voják na motorce a vedl nás další půl kilometru k úředníkům. 

Po měsíci, kdy jsme prakticky neviděli ženu, bylo od Indické vlády asi záměrné, že hned na začátku u vstupu byly tři krásné policistky.Všechny úřední úkony proběhly příjemně rychle a my byli v Indii. 

Poprvé autem.

Mimo města je indická doprava klidná

Sehnat SIMku do mobilu, vyměnit tlumiče a udělat geometrii na autě.
Počasí se nám asi mstilo za naše vtipkování, protože zase bylo jednou 40 stupňů a tak 100% vlhkost.

Abyste v Amritsaru získali SIM kartu, musíte kromě pasu a víz mít ještě někoho, kdo má již jejich číslo a zaručí se za Vás. Naštěstí máme kamarádku Kani, která, čerstvě vdaná žije v Chenaji v Tamil Nadu. (O jejím aranžovaném sňatku si můžete přečíst tady.) 

Zavolali jsme jí a ona pak nadiktovala PIN co na její číslo poslali z Pandžábu. Je to jako by se za Fina zaručoval Ital.

I úřednice z Airtelu s Kani mluvila Anglicky. Povedlo se. Měli jsme internet a mohli pokračovat. Nechali jsme si doporučit automechaniky a ve změti autoopravárenských uliček je našli.

Když jsem ještě v Pákistánu zjistil, že nové tlumiče jsou slaboučké a naše Míca s nimi na hrbolech a v zatáčkách tančí jako kabaretní hopsalka, vyhledal jsem čísla a kódy osmi výrobců tlumičů, které jsme potřebovali.

Moje pečlivá rešerže ale Indické mechaniky nezajímala. V pět odpoledne si vzali jeden původní tlumič a poslali chlapíka na motorce do skladu náhradních dílů a on přivezl 6 párů podobných. Vybrali jsme jeden, který byl dost silný i podobně dlouhý a v 8 večer byli na autě. 

Pomáhal jsem klukům a dozoroval je. V okamžiku, kdy jsme končili byl jsem tak zpocený, že jsem zase jednou ždímal tričko a namáčel si ho do studené vody.

Chlapíci mne oškubali, zaplatil jsem 130 dolarů, ale bral jsem to jako příplatek za pohotovostní službu.Satyjka mezi tím objednala hotýlek v centru a kolem půl desáté jsme tam parkovali. Jízda středem nočního Armirtsaru, posunula moje řidičské schopnosti zase o kousek dál.

Po víc jak třech týdnech kempování v horách jsme znovu spali v hotelu. S klimatizací! Nastavili jsme ji na 26°C a odpadli. 

Druhý den jsme se rozhodli, že vzhledem k před monzunovým vedrům necháme prohlídku Golden templu na cestu zpět, a že až necháme udělat geometrii, vypadneme do hor.

Ráno v 10, kdy jsme měli domluvenou geometrii, sluníčko už zase předvádělo své tango s vlhkostí. Potřeboval jsem ještě na autě vyšponovat zkrutnou tyč na jedné nápravě, a tak jsme musel s klukama do díry pod autem. Není to lehký úkol a chlapi tohle auto neznali.

Musel jsem vytáhnout nějaké své nářadí, hever, a pak jsme to asi po dvou hodinách usilovné práce ve 40° a 100% vlhkosti společně zvládli. Překonal jsem přitom svůj osobní rekord v pocení a myslím, že i chlapíci z dílny se o mě báli. Měli proč. V okamžiku, kdy se celá operace povedla, po tom, co několikrát zkrutná tyč vykopla hever těsně vedle nás, a i o generaci mladším montérům docházely síly, byl jsem nejblíže omdlení snad za celá léta.

Ale konec dobrý všechno dobré? No, nechvalme dne před večerem.

Blížíme se do hor, a tak se mění i květena kolem cest

Satyjka během cesty zabukovala v cíli hotýlek, ale do navigace zkopírovaná informace o jeho poloze se ukázala býti spíše příležitostí, jak prozkoumat ty nejužší a nejstrmější cesty v jeho širším okolí. To jsme měli příležitost navíc provádět ve tmě a v monzunovém dešti.

Monzunový déšť je poslední stupeň pršení před potopou světa. Je to královská slavnost padání vody, je to nadržené běsnění mokrého živlu po půstu suché sezóny, je to kouzlo, co v mžiku umí udělat z cest řeky, je to jedinečná příležitost, kdy můžete brodit i do kopce, je to MIMOŘÁDNÝ zážitek.

Mcleodganj je městečko plné úzkých křivolakých a strmých uliček, kde hotýlky jsou v chumlech, jeden nad druhým. Když minete ve tmě a proudech vody odbočičku, není šance, jak se otočit.
Díky tomu jsme měli příležitost si ho projet několikrát. Nakonec v místě, kde nově nastavená navigace trvala na tom, že hotýlek je, jsme ho opravdu našli a mohli spočinout.

Myslím, že i náš Anděl strážný byl rád, že si může oddáchnout.

Dopřáli jsme si dvě noci.

Mcleodgaj je městečko, kde bydlí Dalajláma. A jsou tu taky desítky hotýlků pro turisty

Městečko se koupe v blízkosti jeho Svatosti, na ulicích potkáváme tibetské babičky a Tibeťan byl i chlápek, u kterého jsem si koupil obraz. Naučil mě, jak si předat Whatsapp kontakt pomocí QR kódu.